Titulní strana ▸ O nás ▸ O našem sportu
Skoky na trampolíně jsou oborem lidské činnosti, který je řazen do sportů technicko-estetických. Představují nejnovější gymnastický sport, který byl jako třetí gymnastické odvětví zařazen do programu na olympijských hrách.
Skoky na trampolíně se stále více dostávají do povědomí široké veřejnosti, nejen jako sportovní odvětví s pevnými řády a pravidly soutěží, ale od roku 2000 i jako nový olympijský sport. Ve školách a sportovních klubech často pomáhají získat a zlepšovat pohybové dovednosti a jsou neocenitelné při nácviku akrobatických prvků. Nechybí ani v rehabilitačních programech a s velkým úspěchem se používají i pro cvičení hendikepovaných sportovců.
Při nácviku je nutno dodržovat postupnost a systematičnost ve všech kategoriích a na všech výkonnostních stupních, zajišťovat bezpečnost a dbát na odpovídající fyziologický rozvoj všech cvičenců.
Soutěže
Skoky na trampolíně mají dvě závodní disciplíny. Soutěže jednotlivců a synchronních dvojic, které jsou součástí všech národních i mezinárodních závodů. Mezi nejvyšší soutěže patří Olympijské hry, Mistrovství světa, Mistrovství Evropy, Evropské hry a Světové poháry. Oficiální závody ve skocích na trampolíně se skládají z kvalifikačního kola a z finále. V kvalifikačním kole cvičí každý závodník desetiprvkovou povinnou sestavu (podmínky pro její sestavení stanovuje mezinárodní federace a pro soutěže v České republice komise skoků na trampolíně České gymnastické federace) a desetiprvkovou volnou sestavu, ve které se jednotlivé cviky nesmí opakovat. Do finále závodu postupuje deset závodníků, pokud není určeno jinak. Každý finalista cvičí desetiprvkovou finálovou volnou sestavu, která může i nemusí být stejná jako v kvalifikaci. Jednotlivé cviky se nesmí opakovat a v sestavě se nesmí vyskytovat přímý skok, kromě libovolného počtu prvních přípravných přímých skoků před zahájením sestavy. Po posledním cviku sestavy musí závodník buď okamžitě zastavit a stát - „stopáž“ po dobu nejméně tří vteřin, nebo provést ještě jeden přímý skok a zůstat stát po dobu nejméně tří vteřin.
Nářadí
Závodní trampolína se skládá z kovového rámu, plachty, pružin a ochranného obložení. Má rozměry 5 x 3 metry a je vysoká 110 cm. Plachta trampolíny má rozměry 420 x 215 cm a je do železného rámu uchycena kovovými pružinami. Plachta je ušita ze 4 až 6 mm širokých chemlonových nebo nylonových pruhů, mezi kterými jsou otvory 1,6 x 1,6 cm. Pro zvýšení bezpečnosti jsou pružiny a tedy i mezery mezi nimi zakryty a na kratších stranách trampolíny se používají přídavné plošiny s matracemi o rozměrech 2 x 3 metry. Trampolína je zkonstruována tak, aby cvičenec nemohl při cvičení promáčknout plachtu trampolíny ani na zem nebo podlahu, ani na jakoukoli část rámu trampolíny pod plachtou.
Disciplína jednotlivci
Sestavy na trampolíně jsou prováděny na obdélníkové plachtě o rozměrech 420 x 215 cm. Během závodu je povolen kontakt pouze s tímto prostorem. Skokan může před sestavou provést libovolný počet přímých skoků pro nabrání dostatečné výšky a sebekontroly před zahájením prvního z deseti prvků v sestavě. Závodník předvádí sestavy dvě. Povinnou (první) sestavu a volnou sestavu. První sestava je z části určena mezinárodními pravidly. Volná sestava obsahuje také deset prvků a je tvořena jednoduchými, dvojnými nebo trojnými salty, kombinovanými různým počtem vrutů. Každý prvek může být v sestavě předveden jen jednou a nesmí být opakován. Výkon je hodnocen na základě norem, které jsou předepsány pravidly. Z jednotlivých skoků se sčítá výsledný koeficient obtížnosti, který je dán počtem čtvrtin salt a půlvrutů v každém prvku. Dále se hodnotí provedení skoků a jejich technická správnost.
Disciplína synchronní dvojice
V synchronních skocích jsou požadavky na sestavu identické s kategorií jednotlivců s tím, že přibývá zvládnutí správné pohybové a časové souhry sestav obou závodníků. Prováděny jsou dvě sestavy, povinná a volná. Použity jsou dvě trampolíny vedle sebe, na nichž dva skokani provádějí ve stejném čase stejnou desetiprvkovou sestavu. V této disciplíně je důležité, aby skokani předváděli prvky co nejidentičtějším způsobem a zajistili tak takzvaný „mirror image“, neboli takzvaný „odraz v zrcadle“. Hodnotí se synchronnost každého prvku. Pro snažší rozhodování synchronnosti je k trampolínám instalován „měřič synchronnosti“, který zaznamenává čas dopadu každého z dvojice závodníků, z jejich časů vytvoří průměr a zobrazí tak výslednou známku synchronnosti.